Na zadní straně přebalu knihy Making a Killing – The Political Economy of Animal Rights (Výroba vraždění – Politická ekonomie práv zvířat), vydané AK Press, se píše: „Řekněte průměrnému levičákovi, že by zvířata měla být součástí širších osvobozeneckých bojů a – až se přestane smát – tak to okamžitě odmítne." Zůstává nicméně faktem, že veganství je mezi anarchisty a anarchistkami stále častější a že osvobození zvířat se minimálně na osobní rovině stává reflektovanou agendou. Přesto, je myšlenka na to, že zvířata by měli být považovány za součást pracující třídy, příliš provokativní na to, aby nad ní mohlo být vůbec uvažováno?

Bob Torres se na problematiku práv zvířat kouká z trochu jiného úhlu, než je zvykem. Namísto volání po světovém mírovém souznění nahlíží na osvobození zvířat optikou třídního boje. Jak popisuje v první kapitole, sám se k veganství a obhajobě osvobození zvířat dostal skrz sociální anarchismus: „Obecně tíhnu k tomu, že svůj sociální anarchismus zasazuji do širší touhy po svobodě a boji proti hierarchii, dominanci a útlaku [...] také si myslím, že být anarchistou v první řadě znamená kriticky přemýšlet o hierarchii – proč existuje, kdo z ní těží a proč je špatná."

Spiecismus, tedy ideologii druhové nadřazenosti, pak staví naroveň rasismu a sexismu, ideologiím nadřazenosti rasové a pohlavní/genderové. Nezůstává ale u této jednoduché proklamace, snaží se jít do hloubky a vyvrací také nejčastější protiargumenty. Jako sociální anarchista odmítá přijmout vysvětlení typu „tak to bylo vždycky" – vysvětlení, které koneckonců tak často slýcháváme jako ospravedlnění třeba genderové nerovnosti – a zároveň si stojí za tím, že pokud prosazujeme rovnost a spravedlnost, musí platit pro všechny, včetně těch nejslabších z nás. A ať se na to dívá z jakéhokoliv úhlu, do toho „nás" řadí i zvířata.

Ve vykořisťování zvířat totiž vidí nepříjemně mrazivé paralely například s otrokářstvím. Ve zvířatech vidí skupinu, na kterou lidstvo uplatňuje princip „těch jiných", princip, který v minulosti uplatňovalo na černé otroky a kreslí velmi výmluvné paralely mezi argumenty obhájců otrokářství a těch argumentů, kteří lidé nejčastěji používají na obhajobu současné praxe vykořisťování zvířat. V tomto světle neobstojí poukazy na nižší inteligenci zvířat či jejich „přirozené" podřízení člověku v rámci přírodní hierarchie.

Zároveň ale upozorňuje na to, že spiecismus není pouze individuálním předsudkem a že i kdyby čistě teoreticky tento předsudek přes dnešní noc všichni zahodili, stále budeme žít ve společnosti legálně a ekonomicky postavené na vykořisťování (nejen) zvířat. Jinými slovy, nejde pouze o to, změnit sami sebe a své individuální chování, ale také o to změnit systém, ve kterém žijeme: kapitalismus.

Marx na jatkách

Zde si Bob Torres dovoluje malou odbočku a vysvětluje Marxovu teorii nadhodnoty a odcizení, kterou okamžitě vztahuje na zvířecí produkty. Kapitalistická komodifikace, odcizení pracujících a odtržení konzumentů od procesu výroby jsou totiž podle něj pilíře procesu, na kterém je vykořisťování zvířat postaveno. Základním kamenem, na kterém tyto pilíře stojí, je pak soukromé vlastnictví. Zvířata jsou redukována na majetek, se kterým je možno libovolně manipulovat, pokud to má zvýšit zisk.

Konzumentovi či konzumentce konečného produktu to zůstává utajeno; celý proces „výroby" zvířecího (a jakéhokoliv jiného) produktu je tak dobře zamaskován a dokonce i prostorově natolik vzdálen, že jediný způsob, jak spolu jednotlivé komodity porovnat, je jejich peněžní hodnota, cena. Jejich užitná hodnota je zcela upozadněna, jediná důležitá je hodnota směnná. Není důležité, kolik při výrobě zemřelo zvířat či lidí či kolik přírody bylo otráveno; důležitá je jen prodejní cena jakožto způsob porovnávání komodit mezi sebou.

Jako profesor sociologie vysvětluje Marxovu ekonomickou teorii srozumitelně a s nadhledem na příkladu výroby iPodu a ručně pečeného chleba z místního družstva. Ačkoliv obojí má jistě nesrovnatelné podmínky vzniku – iPod je vyráběn v Číně zaměstnanci, pracujícími za hladovou mzdu, v továrnách, které vypouští toxické odpady a jeho jednotlivé díly cestují přes celý svět, zatímco chleba je pečen z místních surovin v malé pekárně kontrolované zaměstnanci – v konečném důsledku je v obchodě iPod roven sto pecenům chleba. Žádné jiné měřítko srovnání kapitalistický systém nenabízí.

Sociální revolucí za osvobození zvířat

Rčení o tom, že pokud by jatka měly skleněné stěny, byli by už všichni lidé vegetariány, je v hnutí za práva zvířat docela populární a samo o sobě tedy není ničím novým; nové je ale jeho zasazení do Marxovi ekonomické teorie (odcizení pracujících). Bob Torres to dokládá svým osobním příkladem, kdy byl jako student „živočišné výroby" konfrontován s chladnou mašinérií zvířecího vykořisťování, kde platí jediný zákon: „cokoliv sníží náklady, je dobré". Teprve zde se jako Američan z města zbavil iluze krav šťastně pobíhajících po pastvinách, kterou měl do té doby usazenou v hlavě díky reklamám mastného a mléčného průmyslu.

Dále pokračuje vysvětlením slavného tvrzením francouzského anarchisty Proudhona „vlastnictví je krádež." Zatímco v případě lidských pracujících je tato krádež zhmotněna v podobě zisku pro neproduktivního majitele výrobních prostředků, v případě zvířat je tato krádež absolutní: samo zvíře je výrobním prostředkem, nezřídka bolestivě modifikovaným tak, aby co nejlépe vyhovovalo logice „výroby", a i jeho holá existence, jeho tělo patří jeho majiteli.

Je jasné, že ekonomika ovlivňuje společnost. Logickým vyústěním pak je, že současná podoba ekonomiky vede k strukturálně nespravedlivé a utlačovatelské, vykořisťovatelské společnosti. Pouze její radikální proměna tedy může ukončit vykořisťování zvířat. Ve světle výše zmíněných teorií je jasné, že touto radikální proměnou má Bob Torres na mysli sociální revoluci vedoucí k anarchistickému komunismu, beztřídní společnosti bez soukromého vlastnictví, kde by zvířata nebyla pouhou komoditou, ale subjektem se svými vlastními zájmy (přinejmenším zájmem prožít život bez bolesti).

Bob Torres odpovídá i na dvě velké ale. První říká, že k vykořisťování zvířat docházelo dávno před tím, než byl instalován moderní průmyslový kapitalismus. To je jistě pravda, ovšem proměna zvířat v majetek a průmyslový způsob „výroby" toto vykořisťování zintenzivnil a znásobil geometrickou řadou. Na druhou stranu je jistě možné si představit totalitní, čistě veganskou společnost – pro autora ale vychází vykořisťování zvířat ze stejného principu jako vykořisťování lidí, z hierarchie a moci, proto je taková společnost z principu nepřijatelná.

Profesionálové. Ale za jakou cenu?

Z logiky věci Bob Torres vidí snahy těch právozvířecích organizací, které usilují o pouhé reformy systému, jako nejen neplodné, ale dokonce škodlivé. Přistupují totiž na logiku toho, že zvíře je majetek, komodita, a svými kampaněmi na dílčí úpravy práva tuto základní premisu pouze posilují. Bez toho, aby útočily na srdce bestie, tedy na statut zvířat jakožto majetku a jejich komodifikaci, bez toho, aby přijaly logiku abolicionismu – totálního osvobození zvířat – nebudou právozvířecí organizace nikdy ničím víc než pouhými poradci masného průmyslu, pomáhajícími drobnými reformami ukojit probouzející se svědomí konzumentů a konzumentek.

Tyto velké, profesionální organizace se zaměstnanci – v USA slouží za příklad PETA, u nás by jím mohla být třeba Svoboda zvířat – totiž dávno vyměnily skutečný zájem o zvířata za pohodlný život placený z příspěvků svých členů (či grantů). A pokud chtějí, aby příliv peněz nevyschl, jsou z logiky věci nuceni do viditelných kampaní, u kterých je potenciál na „vítězství". Odtud tedy pramení soustředění se na kampaně za zákaz kožichů či dlouhých transportů jatečních zvířat a netečné mlčení o skutečné podstatě vykořisťování zvířat – jejich statutu jako majetku a tudíž pouhého prostředku k zisku.

Revoluci si nekoupíš

Bob Torres přesvědčivě ukazuje, že vykořisťování lidí i zvířat má stejné kořeny a stejné příčiny – systém dominance a hierarchie, systém komodifikace a soukromého vlastnictví. Dává tedy smysl si to uvědomovat a propojovat osvobozenecké boje na stejném základě – i skupiny a organizace s tak různou agendou jako je boj za práva žen nebo radikální odbory mají s hnutím za skutečné osvobození zvířat v jádru společného nepřítele, kořen problému.

Jako základ hnutí za osvobození zvířat považuje Torres princip veganství jakožto každodenní praxe odmítnutí systému hierarchie a dominance; zároveň v něm vidí naplnění anarchistického principu jednoty cílů a prostředků. Uvědomuje si ale, že veganství může velmi snadno skončit jako další buržoazní konzumní životní styl, a v poslední kapitole proto dodává: revoluci si nemůžete koupit. Revolucí se musíte stát. Nečekejte, až to udělá někdo jiný za vaše peníze, formujte skupiny na hierarchickém základě a pusťte se do dlouhého boje za osvobození zvířat, především skrz osvětu a vzdělávání:

„Kapitál je amorální. Neváží si ani lidského, ani zvířecího života, tedy pokud nemohou poskytnout hodnotu. [...] Musíme na kapitál útočit na etickém základě a vysvětlovat vizi bez hierarchie, dominance, útlaku a utrpení. Aby to bylo možné, musíme dosáhnout za hranice, které nás zdánlivě rozdělují, soustředit se na to, co máme společné, a kultivovat systematické porozumění útlaku. Pouze pak se pohneme vpřed. Víme, že jiný svět je možný. Všechno, co musíme udělat, je dojít si pro něj."