Tímto bychom rádi reagovali na článek „Politická ekonomie práv zvířat: Zvířata jako součást pracující třídy?", v němž je Svoboda zvířat, bez možnosti jejího předchozího vyjádření a bez zjišťování informací o faktickém stavu organizace, nařčena z profitování na ochraně zvířat, či dokonce z ubližování zvířatům.

Ochrana zvířat je jistě složitou oblastí a o jejím způsobu se vedou diskuse, což je dobře. Debatě o nejefektivnějších způsobech ochrany zvířat nebo kritice našeho způsobu práce, tedy dle slov autora podporování systému, se nebráníme, ba naopak. Obáváme se však, že o tom zmíněný článek není. Autor zde uvádí: „Tyto velké, profesionální organizace se zaměstnanci – v USA slouží za příklad PETA, u nás by jím mohla být třeba Svoboda zvířat – totiž dávno vyměnily skutečný zájem o zvířata za pohodlný život placený z příspěvků svých členů (či grantů)." Nevíme, kde vzal autor informace o tom, že Svoboda zvířat má placené zaměstnance, protože Svoboda zvířat v současné době žádné zaměstnance nemá. Je založena na činnosti dobrovolníků, jedna osoba pracuje jako externí pracovník. Přesto je dlouhodobým cílem SZ mít profesionální tým pracovníků, protože jen ti zajistí kontinuitu a vysokou odbornost práce v ochraně zvířat. Idealistické představy o možnosti vést efektivní organizaci na ochranu zvířat jen prostřednictvím dobrovolníků jsou naprosto liché. Z členských poplatků (mimochodem členů SZ je momentálně okolo 300) jsou placeny kampaně, tisk informačních materiálů a provoz informačních center, jak se můžete mimo jiné dozvědět také ve Výroční zprávě Svobody zvířat za rok 2009. Pro výše zmíněné tvrzení tedy autor nemůže mít žádné důkazy. Ještě víc než toto nařčení nás ale uráží to, že jsme údajně „opustili skutečný zájem o zvířata". Toto není debata o způsobech ochrany zvířat, nýbrž pouhé bezdůkazné napadání lidí, kteří chápou ochranu zvířat jako své poslání.

Odmítáme také nařčení, že: „...Přistupují totiž na logiku toho, že zvíře je majetek, komodita, a svými kampaněmi na dílčí úpravy práva tuto základní premisu pouze posilují." Svoboda zvířat nechápe zvíře jako věc, nýbrž jako cítící bytost, jak se také dočtete v našich stanovách, kterými se řídíme: „Hlavní snahou je změnit pohled na zvířata tak, aby byla vnímána jako tvorové, kteří mají hodnotu sami o sobě. Zacházení s nimi by nemělo být hodnoceno podle jejich možného užitku pro člověka. Celá činnost SZ je založena na myšlence nenásilí
a nepřekročení osobní svobody jednotlivce." Toho se snažíme dosáhnout mimo jiné pomocí osvětových a vzdělávacích kampaní, k nimž autor také na konci svého článku vyzývá. Také proto mimo jiné nepovažujeme například „bio výrobky" za ideální řešení, jelikož i v tomto procesu, i přes nesporně lepší „welfare" než v klasických konvenčních chovech, jsou zvířata chápána jako jednotky produkce, věci.

Díky „pouhým reformám systému", jak jsou v článku nazývány, se například v minulém roce podařilo zachránit 260 000 tuleních životů, jakožto důsledek schválení zákazu uvádění výrobků z tuleňů na trh EU. To se nám rozhodně nezdá málo. O správnosti cesty jsme zatím přesvědčeni a zároveň jsme otevřeni debatě. Nikdo z kritiků však zatím nepřišel s lepším a v praxi proveditelným řešením. Máme se snad přestat snažit oponovat tyranům zvířat a nechat je, ať si dělají, co se jim zlíbí? Obáváme se, že změna systému, tedy pád kapitalismu, či propagace marxismu není a ani nemůže být úkolem organizace na ochranu zvířat typu Svobody zvířat. Naším úkolem je bránit zvířata, která jsou součástí systému a která uvnitř systému potřebují naši pomoc. Naším úkolem je otevírat lidem oči a ukazovat jim, jak se se zvířaty v naší společnosti zachází, přimět je ke změně, která ovšem musí pramenit z člověka samého. Samozřejmě je zapotřebí celospolečenské změny, jejímž důsledkem bude chápání zvířat jako samostatných cítících tvorů, nikoli jako produktů či věcí, které slouží pro člověka. Jak je ovšem známo, kulturně-sociální změna, které je k tomu zapotřebí, je jedna z nejpomalejších změn ve společnosti, může trvat desítky i stovky let. Mezitím ovšem nemůžeme jen tak čekat a nebránit zvířata způsoby, které máme v tuto chvíli k dispozici a které jsou ve srovnání s kulturní/sociální změnou relativně rychlé (tedy např. legislativní změny). Důležité je obojí: osvěta týkající se celospolečenského přístupu ke zvířatům (či dalším utiskovaným menšinám naší společnosti), která povede k sociální změně (tedy alternaci v aktuálním chování) i kulturní změně (jež souvisí hlavně se změnou společenských hodnot a norem), ale zároveň nesmíme opomenout ani „okamžitou" pomoc či změny v systému, kterých je v současnosti možné dosáhnout.

Ještě k jedné věci se zde chceme vyjádřit – tedy k výběru „témat ochrany zvířat", na která se v současné době soustředíme. Autor píše, že: „A pokud chtějí [organizace], aby příliv peněz nevyschl, jsou z logiky věci nuceni do viditelných kampaní, u kterých je potenciál na ‚vítězství‘. Odtud tedy pramení soustředění se na kampaně za zákaz kožichů či dlouhých transportů jatečních zvířat." Můžeme autora ujistit, že problematika tzv. kožešinových zvířat dnes většinu lidí už vůbec nezajímá, ba naopak – je velmi těžké upozornit veřejnost, že tento problém zde stále existuje a je potřeba jej řešit. Kampaň Proti srsti rozhodně není „zlatý důl", jak se autor, těžko říci, na základě jakého důvodu, mylně domnívá. Kampaň Proti srsti vedeme více než 10 let a její cíl (tedy prosadit zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat a snížit prodejnost pravých kožešin) se nám zdá reálně dosažitelný, proto v kampani pokračujeme – při prosazení zákazu by se jen v České republice podařilo zachránit přibližně 20 000 zvířat ročně, a to je také motivace k pokračování v kampani.
Na závěr bychom zde rádi zmínili, že Svoboda zvířat jako jedna z mála českých organizací na ochranu zvířat propaguje veganství, které, jak sám autor uvádí „... považuje Torres ... jakožto každodenní praxe odmítnutí systému hierarchie a dominance". Není na čase začít na osvobození zvířat spolupracovat? Věnujme se tedy prosím reflexi způsobů ochrany zvířat a snaze učinit je efektivnější, nikoli bezdůvodným a neopodstatněným nařčením těch, kteří v ochraně zvířat zvolili jinou cestu než autor.

Svoboda zvířat, 16. 7. 2010