Nadace na ochranu zvířat na svém webu uvádí, že se snaží, pokud je to v jejich silách, hájit zájmy a práva zvířat a měnit situaci k lepšímu. Ptá se, zda vás trápí, když se setkáváte s krutostí a špatným zacházením se zvířaty, když vidíte jejich bolest a utrpení a jestli vám není lhostejný osud milionů zvířat, která každodenně trpí. (1) Mars Inc. na svém webu píše, že se řídí nejvyššími principy etiky v podnikání, což přináší řadu výhod nejenom samotné společnosti, ale také jednotlivcům a obchodním partnerům. (2) Ve svých TV reklamách předvádí roztomilá koťátka a svět plný sladkého štěstí. (3) Není divu, že se rozhodli k vzájemně výhodné spolupráci. (4) Ale dost už lichotek… Mars Inc. zadává a sponzoruje pokusy na zvířatech a Nadace na ochranu zvířat o tom ví. (5) Inu, ochrana zvířat se dá chápat různě. Třeba i jako spolupráce s těmi, kdo financují vivisekci.

více zde

Na zadní straně přebalu knihy Making a Killing – The Political Economy of Animal Rights (Výroba vraždění – Politická ekonomie práv zvířat), vydané AK Press, se píše: „Řekněte průměrnému levičákovi, že by zvířata měla být součástí širších osvobozeneckých bojů a – až se přestane smát – tak to okamžitě odmítne." Zůstává nicméně faktem, že veganství je mezi anarchisty a anarchistkami stále častější a že osvobození zvířat se minimálně na osobní rovině stává reflektovanou agendou. Přesto, je myšlenka na to, že zvířata by měli být považovány za součást pracující třídy, příliš provokativní na to, aby nad ní mohlo být vůbec uvažováno?

"V systému, ve kterém jsou mimolidská zvířata majetkem lidí, žádný zákon, který upravuje podmínky, za jakých jsou tato zvířata držena a využívána, nemůže přinést smysluplnou změnu jejich situace." Gary L. Francione

V současné době jsme vychováváni k tomu, že zabít zvíře je něco normálního, proto se nad tím většina lidí nepozastavuje a běžně se podílí na utrpení a zabíjení cítících tvorů. Bohužel zabíjení živých tvorů se táhne s lidskou civilizací už od počátku. Pokud kriticky zauvažujeme, zda je to pro nás nezbytné a nutné, musíme dojít k závěru, že zabíjení zvířat je jen sociálně-kulturní konstrukt. Co nám dává právo zabíjet?

„Jejich oblíbenou metodou,“ napsali Stauber a Rampton, „je strategie rozložení a podrobení přímo závislá na kooptaci (přibrání nového člena nikoliv volbou, ale rozhodnutím již zvolených členů): Nejdříve identifikuj „radikály“, kteří nejsou svolní ke kompromisům (v tomto případě vegani) a kteří požadují podstatné změny nutné k nápravě. Pak urči „realisty“ – většinou organizace s významným rozpočtem a zaměstnanci (zde viz. CIWF, RSPCA) pracující ve stejné oblasti zájmu veřejnosti jako radikálové. Poté, navaž kontakt s těmito realisty, často prostřednictvím třetí, přátelské strany, začněte vést dialog a nakonec vytvořte dohodu s tzv. win-win řešením (řešení – vítězství na obou stranách), které opomíjí a vyjímá radikály a jejich požadavky.“

Denně je proříznut krk dvaceti sedmi milionům zvířat. Než přečtete tento odstavec, zemře přes patnáct tisíc zvířat. Přečtěte předchozí větu nahlas. Patnácti stům kuřatům bylo právě proříznuto hrdlo, leží - marně bijíc křídly a dusíc se vlastní krví. Neměl by mít každý Američan příležitost vidět stále dokola to krveprolití, které všichni tak dobře známe? Záleží opravdu na tom, jestli slepice stráví svůj život ve vězení rozšířeném o 8 cm2? Zachránit tato zvířata? Jeden by se mohl zeptat, proč je zachraňovat? Krocani a prasata z farem už nemohou být sexuálně aktivní. Samci jsou příliš velcí na samice. Zvířata jsou produkována tak, aby poskytovala velké množství bílkovin a měla nízkou hustotu kostí. Žijí životy v bolesti, protože jejich kostra nemůže unést jejich vlastní váhu. Náš soucit by měl rozpoznat, že ukončení jejich bolesti je jediným řešením – alespoň pro ty, kdo se o utrpení opravdu zajímají. Tyto uměle vytvořené bytosti neměly být nikdy vymyšleny ani narozeny.

Nesouhlasím s těmi, kteří stále tvrdí, že právní systém bude mít vedoucí úlohu v bitvě za práva zvířat, nebo že dojde k významné právní změně, pokud se nevyvine politické a sociální hnutí na podporu práv zvířat a zrušení jejich vykořisťování. Jinými slovy, před tím, než bude právní systém reagovat smysluplným způsobem, musí nastat posun paradigmatu na úrovni celé společnosti. 

Jsem jablko. Nejsem ovoce. To je ale blbost. Jablko je přece ovoce. Jsem člověk. Nejsem zvíře. Taky blbost. Člověk je jeden z mnoha živočišných druhů. Zvíře. Kosti, maso, tuk a tak. Energie, která to celé rozdýchává. Osobně na tom nehledávám nic urážlivého. Ale znám spoustu lidí, dokonce většinu, kteří a které se distancují od svého příslušenství a je-li jim připomenuto, urážejí se a urážejí.